Na začátku je vždycky tma

Vždycky jsem byl trochu pomalejší, ale co se týče blogování, přistoupil jsem na něj až teď proto, že jsem mu do nedávna nepřikládal žádný význam. Zdá se to být v rozporu s mým proklamovaným grafomanstvím, ale pravda je taková, že ačkoli mě (mini)recenzování filmů na ČSFD baví, v životě mi mnohem víc než o kritiku jde o vytváření něčeho, co by mohl kritizovat někdo jiný a nechtěl jsem, aby mě od toho blogování zdržovalo. Na radu trona (který mě nakopl tím, že mi na svých blozích otiskl nějaké mé texty a nejen za to mu patří díky) jsem si to ale nechal znovu projít hlavou a nakonec usoudil, že blog by mi mohl pomoct uspořádat myšlenky a vykřičet se z jejich občasného přetlaku. Narozdíl od nadšených horlivců typu hobita je mi návštěvnost mého blogu u zadku, ovšem nevylučuju, že se tu v té záplavě sebestředného blábolení, utvrzování se ve vlastní genialitě a zneuznalého nářku neobjeví tu a tam i nějaký normální užitečný článek. Ale moc na to nesázejte.