středa 10. prosince 2008

INCIDENT OF DEATH - INCIDENT OF FILM?

Rozhovor s amatérským filmařem LUKÁŠEM "MCLUSHIM" ŠIŠOVSKÝM o jeho aktuálním filmovém debutu, akčním kraťasu INCIDENT OF DEATH

Jako časově všemožně jinak vytížený a nadto velmi líný blogger jsem si oblíbil rozhovory. Dají totiž podstatně méně práce než články a zároveň dokonale naplňují mou představu neotřelého obsahu blogu, který nestojí na pouhém recenzování čehokoliv, ohledně čehož se stejně dostatečně vyblbnu jinde. Takže od teď dělám jen rozhovory :) Minulý týden jsem tu měl opět Hussara, dnes dám slovo debutujícímu amatérskému filmaři Lukášovi Šišovskému (alias McLushimu z ČSFD).


















S Lukášem (14) jsem se seznámil před rokem a půl skrze béčkové legendy, bratry Priorovy. Já psal na ČSFD jejich profily, on byl jejich fanda. Krom toho se ukázalo, že má slušnou filmotéku a v neposlední řadě se mu líbilo Tělo (na základě toho už jsem navázal nejedno krásné přátelství :), dokonce přišel s námětem na jeho pokračování, což ješitu mých rozměrů dojalo téměř k slzám.

Loni na podzim dostala Lukášova třída za úkol natočit videoklip na libovolnou píseň. Jako filmařsky vzdělaný vysokoškolák jsem tehdy neodolal pokušení namasírovat si ego na děckách ze základky a zdánlivě nezištně nabídl Lukášovi scénáristickou i technickou výpomoc. Tak se zrodil scénář o šikanovém klukovi, který jednou v obavách o svůj život zůstane ve škole dlouho po vyučování a musí bojovat o přežití s partičkou ostrých šikanérů.

Při psaní jsem vycházel z několika skutečných případů a oba jsme si to celé představovali v duchu našeho oblíbeného ÚTOKU NA 13. OKRSEK. S úsměvem vzpomínám, jak jsem se snažil Lukášovu ramboidní vizi krotit poukazováním na fakt, že oběti šikany se málokdy vzepřou k razantnějšímu odporu. Pak mi ale došlo, že mám před sebou kluka, co chce prostě točit akční film a já mu tu do toho seru nějakou logiku a psychologii. Netušíte, jak se zato do teď stydím.

Realizace klipu nakonec ztroskotala na rozdílných názorech v Lukášově skupině. Můj scénář byl většinou zamítnut (děcka ze základky versus filmařsky vzdělaný vysokoškolák 1:0) a to, že nakonec skupina nenatočila vůbec nic, mi bylo jen malou útěchou. Tedy ne, že by to pro mě bylo nějaké překvapení - když se spolu v tomto směru nedokáží domluvit dospělí jedinci (jak jsem nepříjemně často svědkem), proč by to měli dokázat třináctiletí kluci?

Lukáše nicméně první nezdar neodradil a tak mi v říjnu přistál na stole respektive v e-mailu scénář s názvem INCIDENT OF DEATH. Na Cenu Sazky to samozřejmě nebylo, ale hned na začátku mě mile šokovalo nečekané podříznutí oběti (přece jen jsou to jenom sídlištní děcka) a líbilo se mi i to, že je to celé jedna velká akce bez zbytečných keců. Snad jen ten hrdina nemusel umřít tak stupidně (původně měl uklouznout na schodech a zlomit si vaz), s čímž Lukáš souhlasil.

Hlavní důvod, proč jsem ale k natáčení přispěl zapůjčením svého nedávno pořízeného mazla HV20, byl ryze principiální. Každý kdo o to stojí, by podle mě měl dostat příležitost natočit si vlastní film a to čím dřív, tím líp. Bože, jak jen si připadám starý.
























Ve svém profilu na ČSFD píšeš, že chceš být režisérem a hercem.

Hercem jsem chtěl být dříve než režisérem, ale mám asi až moc velkou trému na to, abych jím mohl být. Herec tedy není už úplně aktuální a samozřejmě dám přednost režii.

V profilu také uvádíš své oblíbené režiséry. Někteří jsou jasní (Tarantino, Rodriguez, Carpenter, Cameron, Spielberg…), jiní mě ale vzhledem k tvému věku docela překvapili (Kubrick, Cronenberg). Můžeš mi říct, co se ti na nich líbí a jestli tě něčím ovlivnili?

Nedá se říct, že by mě vyloženě něčím ovlivnili, ale mám prostě rád jejich filmy. U Kubricka je to hlavně Mechanický pomeranč, Olověná vesta a Osvícení a u Cronenberga Moucha, Videodrome a Mrtvá zóna.

A teď už k tvému aktuálnímu filmovému debutu. Od začátku jsem byl zvědavý, jestli se v něm otiskne některý z tvých oblíbených filmů, třeba kultovní Smrtelná kořist nebo Rozsudek noci. Byla tam nějaká inspirace?

Mám v oblibě filmy o honu na lidské terče a filmy, ve kterých se musí jeden člověk (klidně i více lidí) ubránit proti nějaké nemilosrdné partě lidí. Chtěl jsem mít svůj filmový debut na nějaké takové téma. Jinak přímá inspirace nějakým filmem nebyla.

Co si vzpomínám na tvoje náměty, všechny spojuje hodně mrtvol a absence happyendu. Můžeš mi to nějak vysvětlit?

Happyendem končí skoro každý film a já prostě chtěl z tohoto stereotypu svým filmem vybočit. Neznamená to ovšem, že filmy bez happyendu budu chtít točit pořád...

Na natáčení mi zaimponovalo, že i když ti do něj všichni hrozně kafrali, ty sis stejně nakonec vždycky udělal cos chtěl. Jaké pro tebe tvoje první natáčení bylo? Budeš při tom příštím v něčem postupovat jinak?

Z kafrání jsem si nic nedělal. Když někdo nahodil nějaký dobrý nápad, tak jsem ho přijal a použil jsem ho, ale když se mi nelíbil, tak nic. Rozhodně i do budoucna, když se mi něčí nápad nebude líbit, tak ho nepoužiji jen kvůli tomu, aby na mě dotyčný nebyl naštvaný.

Jak jsi s filmem spokojený? Změnil bys teď na něm něco?

Když jsem napsal scénář, očekával jsem, že z něj vzejde něco mnohem lepšího, to přiznávám, ale když jsem pak viděl natočený materiál, měl jsem trochu strach, protože spoustu záběrů komplikoval "herec" Vít Konečný (poslední žijící záporák) a zbíječka, která opodál hlučela… Kvůli zbíječce jsem tedy musel na začátek hodit ty prolínací přechody. Většina lidí mi to dává za zlé, ale bez nich by to bylo mnohem horší…

Dosavadní reakce na film nebyly dvakrát pochvalné, co ty nato? Myslíš, že lidi ten film nepochopili nebo s nimi souhlasíš?

Ať si každý myslí, co chce. Mě to od budoucího natáčení za žádnou cenu neodradí…

A jak se film líbil hercům?

Hercům se film líbil hodně, to jsem rád. :-)

Co bys natočil, kdybys měl neomezené finanční prostředky?

Určitě nějaký akční velkofilm, do kterého bych obsadil akční béčkaře, o kterých dnes už nejde moc slyšet (např. Ted Prior)... :-)

Díky za rozhovor

P.S.: Lukáš se objeví ve vedlejší roli mého momentálně postprodukovaného akčňáku ASSASSIN.


Lukášův profil na ČSFD

Incident of Death

pátek 5. prosince 2008

KRUANOVA CESTA NA TELEVIZNÍ OBRAZOVKY II.

Od mého rozhovoru s Kubou Husarem o kruanovském seriálu, který připravuje společně s producentem Tomášem Krejčím, uteklo půl roku (poprvé jsem se o něm doslechl loni touto dobou). Když jsem ale pátral na netu po nějakých novinkách, dogoogloval jsem se jen pár článečků omílajících stále tytéž informace, načež jsem usoudil, že nazrál čas pro exkluzívní rozhovor č. 2.


Nuže, v jaké fázi se teď seriál nachází?

Se spoluscenáristou Vojtou Bednářem máme napsaný pilot plus několik dalších dílů. Mile nás překvapily velmi pozitivní reakce ze všech stran, myslím, že se nám poměrně daří dostat to nejlepší z původní předlohy (především dokonale funkční mytologie a podrobně katalogizovaný svět) do kontextu s moderními seriálovými postupy.

Narazili jste při dosavadním adaptování komiksu na nějaké problémy?

Jsme stále tak trochu na začátku, čeká nás veliký objem práce. Problémy zatím nejsou, seriálová synopse nám slouží jako komplexní soubor plot-pointů a motivů, které v jednotlivých dílech dále rozvádíme. Myslím, že z naší strany problém nenastane, s Vojtou se nám ve dvou píše velmi dobře, píšeme spolu deset let a stále se máme čím překvapovat, trumfovat :) V mém případě jde o srdcovou záležitost, Kruana mám nabiflovaného jako máloco a v současnosti pro mne v ČR neexistuje větší výzva než dovést tento projekt úspěšně do konce.

Jaké změny oproti předloze jste zatím udělali?

V původní verzi jsou mezilidské vztahy poněkud upozaděné a trošku sterilní (není to ale chyba autora, je to determinované dobou a cílovou věkovou skupinou časopisu ABC), neváháme je okořenit mezigeneračními názorovými rozpory (např. vztah Kruana a Rua, jeho otce), spiknutími (Zářící se postupně rozdělí v pohledu na Gron-c-chy na několik znesvářených táborů) a nečernobílými postavami (např. postava Mola, vrchního otrokáře). Nerad bych ale prozrazoval cokoliv ze scénáře, na to je poměrně brzo, všechny texty s námi bude ještě dramaturgovat Česká televize.

A co se bude dít dál?

Zatím to vypadá, že seriál bude mít minimálně dvacet šest půlhodinových dílů a mohl by být nasazen v sobotním prime-timu, což by bylo skvělé, na druhou stranu by to zvýšilo nároky na umírněnost a celorodinný formát.
















Umírněnost a celorodinný formát?

Musíme dodržovat konvence věkové přístupnosti, na usekané končetiny a vyhřezlé mozky můžeme rovnou zapomenout - ale s tím bychom u takto velkorozpočtového projektu nepochodili asi u žádné televize. Také by seriál měl být srozumitelný širšímu diváckému spektru - což vnímáme jako velkou výzvu, ale zároveň nezbytnou průpravu pro jakoukoliv další scenáristickou činnost.

Jak se na vaší dosavadní práci tváří autor předlohy, „ábíčkovský Stan Lee“ Vlastislav Toman?

Byl hodně spokojený, měl radost, že k tématu přistupujeme s úctou a citem a zodpověděl nám pár důležitých otázek, které nebylo možné vyčíst z comicsu a které jsme potřebovali pro práci na scénářích vědět. Zatím si myslím z jeho strany nehrozí žádný zásadní apel na změny. Ocenil fakt, že jsme jeho dílo přizpůsobili dnešní době,aniž by se z něj vytratila ona původní atmosféra. Však jsme také některé klasické citace ve scénáři s chutí nechali v původním znění :)

Existuje v současnosti nějaký sci-fi seriál, ke kterému bys ten váš připodobnil?

Musíme počítat s tím, že seriál nebude žánrově zcela vyhraněný (ani to není náš záměr, chceme touto formou v ČR přitáhnout k žánru science fiction co nejvíce lidí), objeví se v něm některé klasické prvky, toliko známé v jiných např. dobrodružných seriálech. Nejsem kdovíjakým fanouškem seriálu STAR GATE, ale v současnosti mě nenapadá jiný zahraniční žánrový ekvivalent, který by byl KRUANOVĚ CESTĚ nějak zásadně podobný.

Díky za rozhovor

Kuba na ČSFD

Kubova homepage

neděle 25. května 2008

KRUANOVA CESTA NA TELEVIZNÍ OBRAZOVKY

Na Žluté planetě se právě nic netušící muži z mírumilovného kmene Gron-c-chů chystají na lov. V tom zahalí slunce – božstvo Gron-c-chů, které nazývají Zářící – oblaka dýmu a k zemi se snese vejcovitý modul s červeným krabím robotem, považovaným všemi za syna Zářícího, označovaného nadále jako Malý bůh. Ten začne primitivní kmen kultivovat a připravovat ho tak na příchod samotných bohů - pozemšťanů, hledajících pro sebe ve vesmíru nové prostory...


Nejrozsáhlejší původní český sci-fi comics, kultovní sextalogie tandemu Vlastimil Toman/František Kobík (Příhody Malého boha, Příchod bohů, Kruanova dobrodružství, Kruanova cesta, Kruan a Bohyně, Kruan a pozemšťané) vycházela v letech 1973 – 1999 na stránkách časopisu ABC a zejména v dobách rudého temna poskytla výživnou duševní stravu nejedné generaci čtenářů, která na ni dodnes vzpomíná s nostalgickou slzou v oku a to včetně mé maličkosti.


Když mě Kuba Hussar zpravil o tom, že pro Českou televizi píše synopsi seriálu na motivy kruanovských comicsů, zmocnilo se mě vzrušení, jaké si s domácí televizní tvorbou už léta nespojuju. Český seriál je totiž už nějaký ten pátek v hajzlu a nikdo ho nechce ani vytáhnout ani spláchnout - poslední slušný sci-fi seriál pak byl Křeček v noční košili před dvaceti lety a první a poslední hraný seriál podle comicsu, Záhada hlavolamu, dokonce před čtyřiceti.


Kuba, čerstvý absolvent Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku a autor řady oceněných studentských sci-fi filmů jako Toxymoron, Dalur či nejnověji Skeletoni, je militantní sci-fista na křížové výpravě za prosazením svého milovaného žánru na českém filmovém plátně a televizních obrazovkách. Fantastické světy jako je ten Kruanův ho fascinují a o tom jak se uvádějí v televizní život je následující exkluzívní rozhovor.



CH: Na Kruanových dobrodružstvích jsem vyrostl a předpokládám, že ty taky.

JH: Kruana jsem poprvé četl v osmi na chatě - zůstala tam totiž stará ábíčka po bratránkovi. Od pěti let jsem také comics kreslil, možná to bylo dáno tím, že se skrz něj krasně a názorně vyprávělo, tehdy ještě nebyla po ruce kamera a potřebné zkušenosti... Comics miluju, často jde v podstatě o umně naservírovaný storyboard, který jakoby volá: ZFILMUJ MĚ! Myslím, že comics a film jdou velmi úzce dohromady, což už zjistili i pánove z Hollywoodu a dnes se ve "filmových comicsech" točí miliardy dolarů.

CH: O kruanovském filmu se mluvilo už před dvěma lety, tehdy ho připravoval režisér Tomáš Krejčí a Endorfilm. Jaká je historie tohohle projektu a jak ses k němu dostal ty?

JH: Situace se v tomto aspektu nezměnila s tím rozdílem, že teď pro Tomáše připravujeme seriálovou podobu Kruana my. S Tomášem Krejčím jsem se poprvé potkal na premiéře Skeletonů a hned jsme si padli do oka, oba máme rádi science fiction a oba věříme, že si zde může najít své diváky. Práva na Kruana jsou stále na jeho straně... tuším, že před lety je chtěli koupit Francouzi a udělat z toho animovaný film, nakonec ale od projektu odstoupili a teď je to na nás.

CH: Původní comics se odehrává prakticky celý v exteriérech, na planetě s odlišnou faunou a flórou a různými domorodými kmeny, zahrnuje roboty, rakety, dokonce i výbuch sopky... Jeho realizace bude nejen na naše podmínky mimořádně náročná a nákladná.

JH: Levné to nebude. Ale myslím, že jak technologie postupuje, všechny aspekty vhodné pro tvorbu sci-fi se zlevňují, ať už je to počítačová postprodukce, motion tracking, nebo třeba jen moderní maskérské materiály a animatronické modely. Také pozvolna přichází úsvit technologie RED CAM... máme se na co těšit a to vše sci-fi do budoucna prospěje.

CH: Co můžeš vyzradit ze synopse, kterou jsi udělal pro ČT?

JH: To nejlepší z comicsu zůstává zachováno. Celý folklór, názvosloví světa Žluté planety, hlavní a vedlejší postavy, Malý Bůh, Hor-tidé... také se na obrazovky dozajista přenese feeling předlohy, některé klíčové scény a dokonce i některé konkrétní hlášky. A Ar-get bude mít samozrejmě čtyři ruce! (smích)

CH: S jakou reakcí se synopse setkala u dramaturgie ČT?

JH: Zatím to na ČT berou velmi dobře, máme možnost spolupracovat s "poučenými" dramaturgy, kteří předlohu četli a mají k ní kladný vztah. To je předpoklad k úspěchu. Zatím nám nikdo klacky pod nohy neháže, ale to může samozřejmě přijít.

CH: Myslíš, že bude mít u nás takový seriál diváky? Neholduje se tu moc ani comicsům ani sci-fi, naopak oblibě se momentálně těší domácí mýdlové opery a seriály ze života...

JH: Bude. Spousta lidí si Kruana pustí jen ze zvědavosti, protože tohle tu ještě nebylo. Také nesmíme zapomenout, že v 80. letech tento comics četlo přes půl milionu diváků... u někoho stačí vyslovit obligátní "Kruan" a máte jistotu, že si to večer pustí. Žánrově vzato, takovýto seriál nemá v české produkci obdoby a jsem rád, že veřejnoprávní televize do toho půjde první - tedy doufejme.

CH: Kromě Kruana se aktuálně připravuje i filmová adaptace undergroundového Aloise Nebela. Jaké další české comicsy bys rád zfilmoval/viděl zfilmované?

JH: Lidé z ČT už viděli jednu scénu a vypadá to prý perfektně, já se tedy přiznám, že Alois Nebel v comicsove podobe mne vůbec nepřitahuje a nemám k němu vztah, ale je jen dobře, že se zde někdo pokouši o nějaký progres. Rád bych viděl na platně (nebo řekněme že i s chutí osobně adaptoval) např. některý z příběhů kompilace 3 x KÁJA SAUDEK (Arnal, apod.), Muriel a andělé, Vzpouru mozků (na tu se ale také možná skutečně dostane, práva jsou) nebo Putování Vlase a Brady. Třeba se dočkáme. Kruan může být startovním výstřelem "nové éry" :)


Díky za rozhovor


Linky:

Kuba na ČSFD

Kubova homepage

čtvrtek 8. května 2008

KOMETA: Legendy porevolučního comics boomu potřetí

Psal se rok ´89 a revoluce se s klíči v ruce tlačila za dveřmi, když jednoho krásného dne přinesli kámoši do školy první KOMETU a já se pod lavicí ponořil do jejího barevného světa. Odkojeného klasikou – ČTYŘLÍSTKY, ÁBÍČKOVSKÝMI SPECIÁLY, REEDICÍ RYCHLÝCH ŠÍPů po otci a mým milovaným černobílým MALÝM PIRÁTEM otiskovaným v Ohníčku – mě Kometa zprvu moc nezaujala a neviděl jsem důvod, proč si ji kupovat, když si ji můžu půjčovat od kamarádů. Ti naštěstí přesvědčili máti, že jde o nutnost a ta mi ji začala kupovat prakticky proti mé vůli. Netrvalo dlouho a můj chladný vztah ke Kometě se změnil v závislost a nakonec jsem to byl z mých kamarádů paradoxně já, kdo ji jako jediný zkompletoval.

KOMETA
KOMETA
(1989-1992) byla předzvěstí, první vlaštovkou i jedním z hlavních pilířů porevolučního comicsového boomu a se svými 36 čísly dodnes po Čtyřlístku druhým nejdéle vydávaným českým magazínem zaměřeným výlučně na domácí tvorbu. Magazínem kvalitativně proměnlivé žánrové všehochuti, který oprášil klasické speleologické (TAJEMSTVÍ ZLATÉHO KONĚ), klubácké (CHATA V JEZERNÍ KOTLINĚ, MODRÁ PĚTKA) a speleologicko-klubácké (MODRÁ ROKLE, ZTRACENÝ KAMARÁD) comicsy SAUDKA, FOGLARA a ČERMÁKA a zároveň poskytl odrazový můstek většině domácích tvůrců tzv. GENERACE 89, generace převážně samouckých autorů narozených v 50. a 60. letech a ovlivněných ponejvíce právě Saudkem.


AUTOŘI
Z těch, co v Kometě zanechali výraznější otisk, jmenujme především JANA ŠTĚPÁNKA (VÁLKA S MLOKY, BEZHLAVÝ JEZDEC, STRAŠIDLO CANTERVILLSKÉ), ŠTĚPÁNA "ZELENÉHO RAOULA" MAREŠE (švandrlíkovské jednohubky GULÁŠ, FARÁŘOVA RADA a PŘELUDY A VADLEJCH), amerikanofilního BOHUMILA "BOF" FENCLA (MR. SWEET), burianovského LIBORA BALÁKA, batličkovského JIŘÍHO GRBAVČICE, VLADIMÍRA HANUŠE (DRAČÍ LET), LUBOMÍRA HLAVSU (HLÍDAČ NA IKARU), MICHALA KOCIÁNA (KŘIŽÁCI), JANA PATRIKA KRÁSNÉHO (TAJEMSTVÍ ENNY, SVATEBNÍ KOŠILE) či DANA RůŽIČKU (ZÁHADA HROMOVÉHO PTÁKA, ARKI). Největším scénáristickým workoholikem Komety pak byl ANTONÍN MATĚJKA (ROBOT II, OPERACE NEPTUN, ZTRACENÝ SVĚT, KŘIŽÁCI, PETROLEJOVÝ PRINC), jehož práce jsou zastoupeny v každém z prvních 29 čísel.


NA VRCHOLU
V roce 1990 Kometa upevnila kruh svých čtenářů - založením KLUBU KOMETY a spolu-pořádáním soutěže o nejlepší SF a fantasy seriál BEMÍK ´90 (vzešlé ze spolupráce Československého Comics Klubu, Komety a Syndikátu autorů fantastiky) a osvětového DNE COMICS 90´a 91´. Následující rok pak byla na špici - s 11 čísly pošilhávala po měsíční periodicitě a zároveň stihla vydat i množství speciálů - tři MAGAZÍNY KOMETY (Tarzanův návrat, 60x Rychlé šípy, Cesta kolem světa za 80 dní, mimochodem jeden vydala už v roce 1989, ano, ten se sebranou Válkou s mloky), tři KNIHOVNIČKY KOMETY (Robin Hood, Příhody lišáka Vuka/Kniha džungle, Dobrý voják Švejk) a dvě na menší čtenáře zacílené KOMETKY (Dobyvatel, Zrcadlo) .


PÁD
Bohužel, problémy s distribucí mamutího (zpočátku až 250 tisícového) nákladu, kterým se mohla pochlubit díky tomu, že startovala ještě za komančů, jí spolu s rostoucími cenami a ochabujícím zájmem přesyceného trhu zlomily vaz. Když se majitel – nakladatelství SVÉPOMOC, které ji mělo jako vedlejšák k tisku formulářů a pohlednic a z něhož se později vyčlenilo vydavatelství COMET - neměl k vyplácení honorářů (i na dnešní poměry štědrých), jednotliví tvůrci začali časopis opouštět a v roce 1992, rok po skončení konkurenční ARÉNY (s níž měla vedle zaváděcí ceny a rozsahu společnou i řadu autorů - Pechara/Petráčka, Matějku/Kociána, Hlavsu, Baláka), a dva roky před krachem slovenského SEMIC SLOVARTU, záře Komety pohasla jednou provždy.


FORMA
Po celou dobu své existence zůstala Kometa věrná formátu A4 a až do čísla 26 i rozsahu 48 stran. Původní cenu 9,- Kčs ještě v roce 1989 u čísla sedm zvedla na 12,-, od třicítky šla na 14,- a od třiatřicítky na 15,- Kčs. Jinak šestá Kometa je poslední s charakteristickou Saudkovou obálkou s klukem a holkou, co si čtou v běhu comics, kterou Saudek později ještě párkrát alternoval než se rozloučil kovbojskou obálkou patnáctého čísla. Počínaje sedmičkou se vydavatel naučil dávat na obálku obrázky z příběhů uvnitř, které později z nepochopitelně malých horizontálních výřezů poněkud rozšířil a umisťoval vertikálně. Od desítky se na posledních stranách objevovaly soutěžní kupóny, které byly přihláškou do Klubu Komety a od dvanáctky se datují infantilní úvodníky s Bemem a Pidibemem, maskoty to stejnojmenných comicsových soutěží, na vnitřní straně obálky.


SERIÁLY
Každému zvlášť se věnuju ve svých komentech na comicsdb.cz, tady nahodím jen můj osobní top ten (řazeno chronologicky):



VÁLKA S MLOKY – krásně nakreslená, nepříjemně realistická adaptace Čapkovy klasické protiválečné antiutopie od Jana Štěpánka, na kterého v té době prasklo, že ve svých komeťáckých comicsech houfně obkresloval postavy i celé kompozice z francouzského comicsového magazínu Pif. Také není bez zajímavosti, že Válku už předtím jednou nakreslil pro ábíčko – obě verze zde –
http://www.chroniclers.goo.cz/komix/valka_s_mloky.php


MODRÁ ROKLE – napínavé klukovské dobrodružství bizarního tandemu výchovný Foglar/dekadentní Saudek na objednávku Československé speleologické společnosti a jejího vydavatelství Zlatý kůň (Arnal, Lips Tullian aj.). Ta jej poprvé vydala černobíle v nákladu 1000 kusů v roce 1984 u příležitosti zasedání komise pro výchovu UIS (Mezinárodní speleogická unie) a ke 25. výročí zpřístupnění Koněpruských jeskyní na Zlatém koni. Později vznikla dvě volná pokračování ZTRACENÝ KAMARÁD (1987, rovněž otištěno v Kometě) a JESKYNĚ SATURN (1991), v roce 1994 i beletrizovaná verze spojující všechny tři díly a v roce 1999 vyšla celá trilogie pohromadě v barvě ve sborníku Foglarových comicsů Svorní Gambusíni.



BEZHLAVÝ JEZDEC – další Štěpánkova mistrovská adaptace, tentokrát známého rodokapsového románu z Divokého Západu Headless Horseman or A Strange Tale of Texas od Thomase Mayne Reida, který u nás několikrát vyšel i knižně, mj. v edici Karavana. Velmi populární byl mj. v Rusku (Vladimir Nabokov jej označil za nejoblíbenější dobrodružné čtivo svého dětství), kde byla natočena i jeho filmová verze Vsadnik bez golovy.


ZTRACENÝ KAMARÁD – volné, ještě zdařilejší pokračování Modré rokle, vydané u příležitosti Mezinárodního speleologického kongresu v Barceloně. Hodnému prodavači ze sportovních potřeb, který hrdinům prodá člun na splátky, vtiskl Saudek Foglarovu tvář.







HLÍDAČ NA IKARU – sci-fi seriál o cestování v čase dvojice Šorel (mj. abíčkářské klasiky Vzpoura mozků, Galaxie či Tvrz) a Hlavsa (podobně laděná Vakcína v konkurenční Aréně), jehož inzerované pokračování Zkáza planety Země bohužel nikdy nevyšlo. Spolu s Vakcínou později kompletně ale černobíle vyšel v řadě Knihovnička Vakukoku.


MR. SWEET A POMSTA MICKEYHO RATA – první ze čtyř komeťáckých pozvání do akčně-groteskového světa amerikanofilního Bohumila „Bof“ Fencla (pro Čtyřlístek dělal podobného Binkyho a vydal u něj i lechtivou Sheilu), světa stoických almarovitých drsňáků s cigaretou trčící z koutku úst, sexbomb s kraťoučkými šatičkami a napumpovanými rty a poprsím a Coca-Coly. Do světa Mr. Sweeta.




GULÁŠ – hned první ze tří Marešových vtipných komeťáckých jednohubek podle Švandrlíkových černohumorných hororových povídek je díky silné pointě tou nejlepší. Povídka pochází ze Švandrlíkova souboru Draculův švagr, podle kterého natočil Karel Smyczek v polovině 90. let pro Novu nepodařený seriál, přičemž hlavní postavu Guláše v něm ztvárnil Arnošt Goldflam.


DRAČÍ LET – kultovní akční sci-fárna Ladislava Kubice a s dynamickou kresbou Vladimíra Hanuše (majících na svědomí i Cesty Bafometa v Ohníčku) s mongoloidními xichty, strhujícími leteckými souboji a cool závěrem, (pozor spojler) ve kterém jsou klaďasové rozprášeni a hrdina zjišťuje, že vlastně celou dobu dělal pro záporáky, ale nepřestává je fuckovat i když z něj zbývá už jen mozek na přístrojích. A tak to má být.


KEN WARD – příjemný nenáročný teen western se sympatickou kresbou Libora Páva (Dynan Hyperman, parodie na superhrdiny Bantam vycházející ve stejné době v dětském časopise Čau), pro který Matějka adaptoval knihy autora dobrodružných románů z Divokého Západu Zane Greye.






ARKI – odlehčená akční sci-fi ve stylu předchozí Růžičkovy Záhady hromového ptáka v mých očích podržela Kometu, když už uveřejňovala jen samé průměrné seriály a blížil se smutný konec v podobě Vinnetoua. Stejně jako v Záhadě (scénář Jaroslav Michalička, se kterým udělal už satirické Pižmouny) i u Arkiho (scénář Alena Líšková, s níž dělal komeťácký Zástup) do očí bije inspirace Saudkem (nadsázka, slovní hříčky).



Komety na comicsdb.cz

pátek 4. dubna 2008

SEMIC-SLOVART - ZÁHADNÝ SPIDER-MAN: Legendy porevolučního comics boomu podruhé

Jediné, co alespoň trochu dokáže konkurovat mé lásce k filmu, je má láska ke comicsu. Konkrétně k superhrdinskému comicsu a ještě konkrétněji ke SPIDER-MANovi, s nímž jsem se poprvé seznámil na základce, kde mi kamarád dával číst ZÁHADNÉ SPIDER-MANY od SEMIC-SLOVARTU. Dodnes se slzou v oku vzpomínám na školní výlet na jaře 1993, který jsem celý strávil pohroužený do souboje Spider-mana se Svítící tykví v čísle 21 nebo jak jsem se na střední škole zesměšnil před celou třídou, když mě učitelka vyzvala, abych přečetl svou slohovou práci o Zlém duchovi nebo na mou a Martinovu rekonstrukci souboje Žabáka a Ropušáka na trampolíně v jedné britské zoo... a na vymýšlení vlastních superhrdinů, jejich dobrodružství a profilů, inspirovaných těmi z předposledních stran sešitů, které mi vydrželo do dneška ... Další střípek z mozaiky mého pohnutého dospívání je tu.


SEMIC-SLOVART

Bylo nebylo bratislavské vydavatelství SEMIC-SLOVART, československá filiálka předního francouzského vydavatelství Semic, vydávajícího jak domácí comicsy, tak oficiální překlady produkce Marvelu, DC a dalších. Éra Slovartu se datuje do let 1991-1994, kdy u nás pravidelně vydával širokou škálu comicsů v české a slovenské mutaci, od pulpáren CONAN BARBAR, FANTOM a TARZAN SE VRACÍ, přes hračkářské G.I.JOE a TRANSFORMERS a dětského NILSE HOLGERSSONA a GOLIATA až po humoristického GARFIELDA a RůŽOVÉHO PANTERA a další. Jeho zdaleka nejúspěšnějším, nejdéle vydávaným a tedy i nejpopulárnějším titulem byl ovšem superhrdinský ZÁHADNÝ SPIDER-MAN od Marvelu, kterého na český trh uvedl jako vůbec první a dodnes drží rekord v počtu jeho vydaných sešitů. Na rozdíl od mateřského Semicu, Slovart nikdy nevydal žádné domácí comicsy a jen okrajově pak vyprodukoval několik necomicsových publikací (samolepková a plakátová alba).


Zpočátku se Slovart úspěšně vezl na porevoluční vlně zájmu o comics a vesele rozšiřoval nabídku. Pro jeho produkci přitom byla typická špatná kvalita grafiky, tisku, barev a překladu, který se vyznačoval topornou doslovností, senilním skloňováním, uměleckou licencí i úplnými nesmysly a občas došlo i k takovému přehmatu jako když druhé číslo Záhadného Spider-mana vyšlo na Slovensku jen v češtině a u nás naopak jen ve slo- venštině. Ne každá další rozjetá comicsová řada Slovartu ale měla potřebný ohlas (navíc nasadil velmi nízké ceny), což spolu s rozdělením republiky a trhu, které zkomplikovalo a prodražilo distribuci u nás, vedlo přes postupné zdražování, nabízení zlevněných starších titulů a omezování bohaté nabídky až ke krachu vydavatelství.


ZÁHADNÝ SPIDER-MAN

„Vím, že mě tam venku neslyšíš, ale zbytečně ztrácíš čas! Zjistíš, že ani tvá neuvěřitelná síla si neporadí s tímhle oknem! Je vytvořeno ze speciálního vyztuženého plastiku! Musel bys udeřit silou rovnající se střele z minometu, abys ho mohl aspoň...škrábnout!“

Záhadný Spider-man provázel Slovart od samého začátku až k jeho hořkému konci a dnes jeho 34 čísel a dva čtyřsešitové výběrové speciály z prvního ročníku platí (jako vše od Slovartu) za sběratelské kousky dražené na internetových aukcích za několika- násobně vyšší ceny (první číslo jsem nedávno pořídil za desetinásobek). Slovart je vyzobal ze základní a nejstarší spider-manovské řady AMAZING SPIDER-MAN konce 70. a první poloviny 80. let (první číslo ZH pochází z roku 78, poslední pak z 85) a dvou speciálů zvaných Annuals, přičemž v sérii přeskakoval jak se mu to hodilo (hned mezi prvním a druhým sešitem vynechal celých 27 čísel americké řady) a jednou se mu podařilo i prohodit spolu dvě čísla (28 a 29). Také s oblibou osekával příběhy táhnoucí se více sešity; ze dvou čísel věnovaných Spideyho památnému souboji s Juggernautem nám dopřál jen to druhé a první díl jsme museli oželet i u následující čtyřsešitové ságy o Brandově společnosti, Tarantulovi a Přízrakovi.


Potřeba zaplnit stránky, které v amerických issues zabíraly reklamy pak vedla Slovart k přidávání dalších příběhů rozdělených na dvě půlky (přičemž ten v prvním čísle s Championem/Pretekarem se ani nenamáhal dokončit, ačkoli dokončení anoncoval) nebo k zařazování krátkých uzavřených epizod, vesměs různých hříček (Nastal čas ničení!, Spideyho dlouhá chvíle) či kuriozit (v druhém čísle např. otiskl jeden z prvních Spideyho příběhů z roku 1963 ještě psaný a kreslený jeho duchovními otci Stanem Lee a Stevem Ditko). Výhodou rozdělování tří příběhů do dvou sešitů bylo, že čtenáři získali tři příběhy za cenu dvou, nevýhodou, že tak vždy přicházeli o jednu obálku a například z výše zmíněné čtyřdílné Brandovy ságy k nám kvůli zkrácení o jeden díl a zařazení špatné obálky u čísla 14 doputovala dokonce jen jedna.


„Jestli si myslíte, že míním udělat nějaký otřepaný vtip o tom, jaký jsem sekáč…tak se nemýlíte. Vůbec se nestydím.“


Co se týče proměn českého vydání, série jednou změnila formát (od čísla 9 je trochu větší) a dvakrát mírně podražila (začínala na 19,- Kčs, od devítky stála 22,- a od osmnáctky 25,-). Počínaje třináctkou se v sešitech začala objevovat LISTÁRNA honorující otištěné dopisy čtenářů 50 korunami, k níž od šestnáctky přibyly PROFILY postav z Marvel Universe na předposlední straně (podobné vycházely i v Barbaru Conanovi), doplněné o různé zajímavosti jako seznam Deset nejcennějších komiksů vydavatelství Marvel Comics, seriál o zbraních superhrdinů či seriál Ze života Petera Parkera. Nebyl by to ale Slovart, kdyby nepokazil i to a tak v čísle 26 vykecal tajnou identitu (respektive jednu z mnoha tajných identit) Zlého ducha/Mátohy ještě před jejím odhalením v comicsu.


V tomtéž čísle odstartoval rovněž superhrdinský, ale narozdíl od Spideyho velmi temně laděný seriál PLÁŠŤ A DÝKA, v originále čtyřdílná minisérie z let 1983-84, kterou Slovart definitivně vyřešil problém s volnými stránkami. Plášť a Dýka debutovali v roce 1992 u Spideyho v sérii Spectacular a zahostovali si i v mnoha dalších marvelovských titulech, sami o sobě ale netáhli a skončili po pár číslech. Zařazení tohoto comicsu do slovartovského Spider-mana dodnes vnímám se smíšenými pocity. Není špatný (i když v pozdějších pokračovaních se toho moc neděje) a svou depresivností a drsností vytváří ke Spideymu zajímavý kontrast, ale já chtěl ve Spideyho sešitě prostě jen Spideyho a vždycky se na Pláště a Dýku díval jako na něco, co jen zabírá místo určené mému hrdinovi.


„Máš nějaký plán na ovládnutí světa, o kterém bych měl vědět?“


SCÉNÁRIS

Většina sešitů Záhadného Spider-mana pochází z pera trojice scénáristů, z nichž každý má na kontě zhruba třetinu:

DENNIS O´NEILL (2-9) – několika cenami ověnčený scénárista a editor u Marvelu a DC je duchovním otcem Madam Web, Hydro-mana či pana Pincuse, Peterova otravného souseda hrajícího na banjo a mj. dopřál Spideymu nedobrovolnou sprchu ve slaném nálevu a sfúzoval Sand-mana a Hydro-mana do Marasta. Také má na svědomí několik Batmanů od Unicornu a údajně vymyslel jméno pro vůdce Autobotů, Optima Prima, z Transformers.


ROGER STERN (10-19) – se do comicsového průmyslu dostal v polovině 70. let se „třetí tvůrčí vlnou“ Marvelu (mj. do ní patřil i Frank Miller). Stvořitel mého favorita Zlého ducha/Mátohy je specialistou na pamětihodné masivní řežby jako ty s Juggernautem a s tandemy Kobra/Hyde a Tarantula/Přízrak a hned dva z jeho příběhů (Juggy, Hyde) se dostaly do výběru deseti nejlepších příběhů pavoučího muže Wizard Masterpiece Edition Spider-man: The 10 Greatest Spider-man Stories Ever.


TOM DE FALCO (19-27,29-31,34) – přivedl na comicsový svět Pumu a připsal si jak nezapomenutelný souboj Spideyho se Zlým duchem v jeho obrněné dodávce a souboj se Štírem, tak jeho trable se symbiontem a životní příběh Mary Jane. Ze všech tří jmenovaných tvůrců je se Spideym spojován nejvíc a patří k jeho nejpopulárnějším scénáristům, přičemž vytvořil silný tým s kreslířem Ronem Frenzem. V polovině 90. let se do série na čas vrátil.


BILL MANTLO – spolu s Edem Hanniganem se dělí o autorství Pláště a Dýky, kromě toho napsal i Retrospektivu, Speed Demona a Chůdaře.


KRESLÍŘI

Záhadného Spider-mana z valné části obhospodařili jen dva a sice:

JOHN ROMITA JR. (2-8,10-19) – syna jiného dvorního Spideyho kreslíře, Johna Romity Sr. netřeba dlouho představovat - sérii převzal roku 1980 od Keitha Pollarda a věnoval se jí do roku 1984 než ho vystřídal Ron Frenz. Nakreslil také většinu spider-manovských sešitů od Crwe (pocházejících ze série Peter Parker Spider-man Vol. 2) a v roce 2000 řadu Amazing úspěšně restartoval spolu s Michaelem J. Straczynskim.



RON FRENZ (19,20,22-27,29-31,34) – proslul právě díky své práci na této sérii v letech 1984-1986 s Tomem De Falco, s nímž hojně spolupracoval i mimo ni a mj. spolu vdechli život Spider-Girl. Po Frenzově odchodu byl Spidey nějakou dobu bez stálého kreslíře než si ho vzal v roce 1988 do parády Todd MacFarlane.







RICK LEONARDI (11,20,21) – kreslil Plášť a Dýku a pomohl vylepšit design Spideyho černého kostýmu, načrtnutého Mikem Zeckem v Tajných válkách superhrdinů.


TRIVIA

Desítka je jediné číslo vyplněné celé jedním kompletním příběhem. Spolu s pětadvacítkou čerpají z Annuals č. 16 a 18.

Ve třináctce najdete článek k Spideyho 30. jubileu a zmínku o tom, že James Cameron připravuje jeho filmovou adaptaci.

Na obálce amerického originálu šestnáctky ničí Chůdařův výstřel nápis s názvem comicsu.

Z comicsů na seznamu Deset nejcennějších komiksů vydavatelství MARVEL COMICS otištěném v sedmnáctce jsou tři spider-manovské.

Na konci devatenáctky Spider-man opouští Zemi, aby se zúčastnil tajných válek superhrdinů shrnutých ve stejnojmenné klasické marvelácké crossoverové minisérii. Slovart ji sliboval, ale nevydal.


LINKY

Moje zhodnocení a komentáře jednotlivých sešitů najdete www.comicsdb.cz, viz. link níže.

Linky:

Záhadný Spider-man na comicsdb.cz

Záhadný Spider-man na mém webu

sobota 22. března 2008

SNUFF: ZEMŘÍT PRO FILM

Snuff je provokativní, zapovězené téma, které se pravidelně vrací a je vášnivě diskutováno (obzvlášť JohnnyD o něm rád fantazíruje :), aniž by se ale k němu kdy řeklo nebo napsalo něco nového. Jak by taky mohlo. K psaní o filmech potřebujete ty filmy vidět a abyste viděli snuff, museli byste si ho nejdřív buď objednat nebo sami natočit a jelikož byste se tím dopustili závažného zločinu, taková recenze by vás stála pěkných pár let nedobrovolného análního sexu. A protože mě ta vyhlídka neláká o nic víc než jakéhokoli jiného heterosexuála, ani já vám nenabídnu osobní zkušenost se snuffem – nabídnu vám zkušenost někoho jiného.


Na začátek pár všude omílaných základních faktů. Nejrozšířenější definice SNUFF FILMů (snuff = sfouknout svíčku, přeneseně zabít) praví, že jde o filmy zachycující autentické mučení a vraždu za účelem zisku z distribuce. Tedy kamera neběží proto, že se zrovna někde vraždí, ale vraždí se proto, že běží kamera. Nepatří sem tudíž ani homevidea masových vrahů, ani náhodně zachycené smrtelné nehody, ani záznamy poprav. Do dnešních dnů nebyla existence žádného takto definovaného snuffu oficiálně potvrzena a proto je tento fenomén označován pouze za městský folklór.


Mezi nejznámější fake snuffy neboli nafingované snuffy patří americký slasher SLAUGHTER aka SNUFF (1976), italští KANIBALOVÉ (1980) Ruggera Deodata, kde se naživo zabíjela alespoň zvířata a sedmidílná japonská série ZA GINIPIGGU aka GUINEA PIG (1985-1992). Z dlouhé řady hraných filmů zabývajících se snuff tématikou zmiňme thrillery PEEPING TOM (1960), HARDCORE (1979), VIDEODROM (1983), TESIS (1996) a 8 MM (1999), který pomohl termín masově rozšířit, z dokumentů pak britský THE DARK SIDE OF PORN: „DOES SNUFF EXIST?“, kde se mj. vykecává Eli Roth a z tištěného slova tetsuův článek SNUFF v Cinepuru 28/2003.


To bychom měli a teď se pojďme podívat blíž. Osobně nebazíruju na tom, že snuff musí být točen za účelem zisku a snuffem je pro mě každý film pro který byl před kamerou zavražděn člověk. Tak či tak jsou na snuff kladeny dva základní požadavky utvářející jeho podobu – požadavek AUTENTICITY a ANONYMITY. Míra přesvědčivosti (a vynalézavosti) zobrazovaného násilí je de facto jediným měřítkem kvality snuff filmu, zatímco anonymita tvůrců je v jejich nejvlastnějším zájmu vzhledem k tomu, že jde o trestný čin, o který ostatně jde i v případě sledování snuffu a jeho neohlášení policii.


Autenticity se dosahuje jednak technickou čistotou - jedním dlouhým přehledným záběrem s ostrým obrazem - druhak prověřením prostředí, rekvizit a protagonistů na začátku filmu. Např. pokud má být oběť připoutána ke zdi nebo ke stolu, kamera je nejprve detailně prozkoumá (někdy se poklepou kladivem), jestli neskrývají otvory/prostory, do kterých by oběť mohla být zčásti tajně „zastlána“ a místo ní by pak byla mučena protéza. U mučících nástrojů se zase ověřuje funkčnost, s noži se řeže do různých materiálů na důkaz ostrosti, složitější nástroje jsou demontovány a opět složeny. Oběť i mučitel vystupují co nejspořeji oděni, aby bylo zřejmé, že nemají žádné protézy nebo neschovávají kondomy s falešnou krví.


Nic, co se objeví před kamerou, zároveň nesmí poskytovat žádná vodítka vedoucí k tvůrcům. Až na výjimky se proto točí ve zvukotěsných místnostech upravených tak (pokud se v nich točí opakovaně, tak pokaždé jinak), aby je neprozrazovala architektura nebo nějaké specifické označení jako grafiti, zvukotěsných pak nejen proto, aby žádný zvuk nepronikl ven, ale ani dovnitř (třeba dunění metra, sirény aj.). Stejně neidentifikovatelný jako prostředí pak musí být i mučitel. Žádné jizvy, tetování, výrazná mateřská znaménka, navíc si maskuje tvář a aby ho neprozradil hlas, absolvuje natáčení mlčky.


U oběti musí snaha o anonymitu ustoupit snaze o autenticitu. Vzhledem k tomu, že se úsilí snuff-filmařů soustředí na co nejdetailnější zachycení její bezprostřední reakce na mučení, lze identitu oběti maskovat jen velmi omezeně, např. změnou barvy vlasů. Oběťmi bývají bezprizorní lidé pocházejí ponejvíce z obchodu s bílým masem, z ulice nebo pornoprůmyslu, jen zřídka objednavatel snuffu žádá, aby obětí byla nějaká konkrétní osoba z jeho okolí, čímž se značně zvyšuje riziko odhalení a tím pádem i cena. Před dopravením na místo bývá oběť omámena, aby na kameru neidentifikovala místo činu.


Samotná akce má ryze pornografický charakter a často také zahrnuje sexuální násilí. Obvykle se mechanicky střídají různé formy mučení od jednodušších po techničtější (fantazii se meze nekladou, tedy pokud objednavatel neurčí jinak) a přitom jsou střídavě snímány detaily mučení a reakce oběti na něj a celé to vrcholí zavražděním oběti. Ještě před tím ale přichází na řadu tzv. MAKE-BELIEVE-RELEASE, předstírané propuštění oběti. Mučitel tou dobou již značně oslabenou oběť osvobodí z pout a zdánlivě ji propustí, aby ji vzápětí dohnal a opět spoutal a kamera sledovala její zoufalství ze znovuuvěznění.


Poté mučitel oznámí oběti, že bude v následujících okamžicích usmrcena. Kamera opět v detailu snímá její reakci, která bývá i přes prožité fyzické a psychické utrpení jen málokdy smířená. Nato mučitel přistoupí k oběti, způsobí jí smrtelné zranění a ustoupí, aby kamera mohla detailně zachytit její poslední okamžiky, zejména pak tzv. DIE OUT, vyhasínání života v očích oběti. Když je po všem, zbývá ještě ujistit diváka, že oběť je skutečně mrtvá, zpravidla oddělením hlavy od těla.


Takto vypadá profesionální snuff podle klasického schématu diskrétně produkovaný bezskrupulózními podnikavci po celém světě pro solventní zákazníky, kteří vědí na koho se obrátit. To ale neznamená, že by šlo o nějakou normu pro snuff filmy, stejně jako to, že drtivá většina snuff filmů není ani zdaleka tak nápaditá a přesvědčivá, neznamená, že by mučení a smrt v nich zobrazené byly méně reálné a děsivé...


Jinak k tomuto zavedenému konceptu existuje několik alternativ – jednou z nich je varianta se dvěma oběťmi, z nichž jedna je nucena přijmout roli mučitele a vraha té druhé (samozřejmě je na konci také zabita). V jiné je do úlohy mučitele dosazeno divoké zvíře, nejčastěji bojový pes. Hororové fanoušky bude jistě zajímat, že nejnověji se tvůrci snuffů údajně inspirují sérií Saw a mučitelem stanovují samotnou oběť tím, že ji uvrhnou do vražedné pasti, ze které se pokouší za jakoukoli cenu dostat.


Na závěr se zapřísahám, že jsem žádný snuff nikdy neviděl, nevlastnil a nevlastním, stejně jako osobně neznám nikoho, kdo by nějaký viděl či vlastnil. Proto mě prosím o žádný neuhánějte. Informace pro tento článek jsem čerpal z článku na jednom již neexistujícím zahraničním blogu a neručím zato, že jsou pravdivé. Nicméně kdybych si nemyslel, že jsou, nepoužil bych je.

čtvrtek 20. března 2008

ARÉNA: Legendy porevolučního comics boomu poprvé

Když jsem tak pěkně zavzpomínal na pubertu strávenou u videa, je načase zúčtovat i s comicsy, které mě v té době neméně zaměstnávaly a ovlivňovaly. Začneme relativně okrajovou ARÉNOU, po níž přijdou na řadu skutečné nostalgické pecky jako KOMETA a ZÁHADNÝ SPIDER-MAN OD SEMIC SLOVARTU.


ARÉNA
Po KOMETĚ (s níž měla totožnou cenu i rozsah, ale podstatně méně optimistický náklad 150 000 výtisků oproti komeťáckým nehorázným zaváděcím 250 000) druhý zásadní porevoluční comicsový magazín zaměřený na domácí tvorbu. Stejně jako její konkurentka i ARÉNA byla údajně připravována ještě za komančů coby přivýdělek úzce profilovaného vydavatele (PRESSFOTO), ale nakonec vyšla až po listopadu a dočkala se pouhých 5 čísel. V těch nabídla s Kometou srovnatelné čtivo (srovnatelné jak v dobrém, tak ve zlém, ostatně řada autorů - PECHAR/PETRÁČEK, MATĚJKA/KOCIÁN, HLAVSA, BALÁK - přispívala do obou magazínů) pro různé věkové kategorie a něco, na co se starší a životnější Kometa krutě vykašlala - publicistiku.

ARÉNA 1

Úvodní jurskoparkoidní ARÉNA v duchu předchozího seriálu dua PECHAR/PIŠTĚK Pavouk Nephila vycházejícího kdysi v Ohníčku sice kresebně nic moc, ale celkově ujde a postupně se rozjede. Strašlivě ilustrovaný text Jožina z bažin je snad zlý vtip, bohužel vtip ve všech dalších číslech zopakovaný. TROSEČNÍKY Z RA SUPER jsem měl ze všech arénních comicsů nejradši – odlehčený dobrodružný seriál se sympatickými postavami a příjemnou kresbou Miroslava Němečka. LUX A DELUX – dementnost pro děcka napsaná scénáristy Tří prasátek a nakreslená že by z toho jeden blil. MISTR LOOPING – vážný seriál PECHARA A PETRÁČKA (Stopař, Goro-Ochránce makaků, Sólo 2: Člověk zvaný Son) z prostředí islandského leteckého průmyslu, který oslavuje zlaté české ručičky, co se ve světě neztratí, je - vzdor tomu že v každém druhém díle havaruje nějaké letadlo (v prvním dokonce dvě) – přesně tak nezáživný, jak to zní. SMRT CESTOVATELE IBARRETY – tenhle (obvykle nudný) BALÁK podle Friče o cestovateli zavražděném indiány se mi kupodivu docela líbil. Bajka – po Jožinovi a Luxovi a Deluxovi do třetice trapného a příšerně kresleného. Publicistika – třístránkový suchopárný článek na téma comics a jeho historie od nástěnných maleb po první novinové stripy. Kapitoly slušného chování – nevtipná zbytečnost.


ARÉNA 2


Od druhého čísla se datuje tradice stupidních podúvodníkových stripů od různých autorů, zřejmě náhrada za bajku z minulého čísla. Jinak je vše při starém, jen se sem navíc podařila nacpat první půlka HLAVSOVY VAKCÍNY, která sice není ani zdaleka tak dobrá jako jeho delší Hlídač na Ikaru v Kometě, v podstatě je to opsaný béčkový akční film, ale jeho kresba se mi hodně líbí, obzvlášť jak kreslí ženské. Ekologický BALÁK je slabší, druhá a poslední publicistika se věnuje vlivu pulp fiction na comicsy.



VAKCÍNA akčně končí (u miliardářova bazénu s piraněmi :) a místo Balákových jednohubek přebírají ucházející DVA ROKY PRÁZDNIN tandemu MATĚJKA/KOCIÁN (Křižáci v Kometě).





VAKCÍNU střídá pěkně nakreslená, ale nic moc fantasy PŘÍZRAK čtyřlístkového veterána HAVELKY (Na hradě Kulíkově, Polda a Olda) a KARLA ZEMANA (Stopou velkého Tora v Kometě).




-----------------------------------------------------------------------------------------------

Poslední Aréna. Narozdíl od Komety, která to ke konci křečovitě lepila Vinetouem, tady kromě znatelně sníženého nákladu a toho, že přehled comicsů v příštím čísle na zadní straně (poprvé) ustoupil ilustrovanému písňovému textu, na utnutí nic neukazuje. Rozjeté seriály pokračují, aniž by se u nějakého v dohledu rýsoval konec a objevují se dva nové. Bez ŠAŠKA A KUCHAŘKY od BAPE (ábíčkový strip Eda a Béda) bych se obešel a HLAVSOVA ZÁHADA PLANETY GHAS je hrozně průhledná. Zajímalo by mě s kým z redakce ten člověk, co tak obludně ilustroval všechny ty písničky v Aréně, spal.