neděle 5. prosince 2010

VYSNĚNÁ CHVÍLE S PSYCHOPATEM

Liduprázdnou noční ulicí si to s děsivou sebejistotou štráduje tajemné individuum. V kanadách a maskáčích, napovídajících, že půjde o nějakého nevybouřeného jedince, a s tikem, potvrzujícím, že ani s jeho duševní vyrovnaností to nebude moc žhavé. Vtom se jedno z přízemních oken v ulici rozsvítí a pootevře, a přiláká pozornost nočního dravce. Jedna osamocená slečna si právě spolu s čerstvým vzduchem pustila do bytu i hrozivého vetřelce, který jí připraví krajně nepříjemný zážitek…

CHVÍLE S PSYCHOPATEM je vymodlený debut Luďka Banacha, mého kamaráda z ČSFD, kde je znám pod nickem LION-MR.T. Jeho tamní, příjemně ujetý profil, na vás okamžitě brutálně zařve, že jeho majitel je:

1) maniak do akčních a hororových béček s obsesivní slabostí pro sedmý díl Pátku třináctého (i mě k němu váže mimořádná nostalgie)

2) ctitel č. 1 u nás prakticky neznámé scream queen Lar-Park Lincoln (ze sedmého Pátku třináctého), Cynthie Rothrock a Sylvie Saint (ano, Luděk to má rád blond)

3) velký snílek

Jedním z jeho snů bylo i natočit si vlastní film. Více než rok sháněl spolupracovníky (což mu značně ztěžovalo to, že bydlí na maloměstě) a finance na potřebnou filmařskou výbavu a mezitím chrlil jeden scénář za druhým a neustále je (nejen) se mnou konzultoval. Přes všechen jeho entuziasmus a aktivitu jsem si ale stejně nebyl až do poslední chvíle jistý, zda přece jen dovede vše až do konce. Protože bůhví, že existují dva druhy lidí – ti, co o točení mluví a ti, co točí. Ale Luděk se k mé radosti nakonec zařadil mezi ty druhé a dokonce si i s lecčím nechal poradit.

Do světa filmu se nakonec rozhodl proniknout komorním hororem o dvou lidech a jednom bytu, do kterého se zřetelně otiskla jeho posedlost výše zmíněnou sedmičkou Pátku třináctého. Blonďatá panenská bojovnice (ne nepodobná jeho adorované Lar-Park) svádějící souboj s tajemným vrahem, subjektivní záběry z vrahova pohledu a zpomalovačky hrdinky chápající se zbraně a pozvedající ji proti zabijákovi…

CHVÍLE sice skutečně zabere jen chvilku (čtyři minuty i s titulky), ale jen její žánrové zařazení by se dalo rozebírat hodiny. Ačkoli inspirace pocházela z táborové vyvražďovačky a najdeme tu její nepřehlédnutelná klišé, s ohledem na počet mrtvol je to jen fragment-finále vyvražďovačky - souboj „final girl“ se zabijákem. S tím, že final girl není final girl, ale „only girl“ a tedy se nedočkáme klasického klišé, že na útěku před vrahem objeví těla jeho předchozích obětí.

Nedosti na tom, film byl zároveň dodatečně neoriginálně vizuálně znouzectnostně stylizován jako grindhouse, čímž chytře alibisticky omluvil veškeré nedostatky. Dřevěné herecké výkony a nechtěně komické momenty (zjevení se vraha za obětí) najdeme samozřejmě i ve vyvražďovačkách, ale nepřirozené skoky ve střihu (při rvačce a při pobodání) nebo stín člena štábu, to už je spíš grindhousové kafe.

Rozzáběrování, kamera a střih (až na ty dva skoky) jsou přitom solidní a speciálně musím ocenit nástupy postav, kdy před námi obě skrývají nějakou dobu tvář, a charakterizaci vraha přes oblečení a tik a slečny-panenské bojovnice přes cudně staromódní noční košili, která na ní ale strašlivě visí.

Absence zvuku až tak nevadí, protože film je naládovaný hudbou – 5 skladeb, přičemž jsem se zatetelil blahem hlavně u osmdesátkového popíku pod závěrečnými, krásně béčkovými titulky. Co se svícení týče, tak je vidět vše, co být vidět má, což není samozřejmost ani u výrazně zkušenějších amatérů (někdy ani u profíků). A díky kameře a hudbě se film může pochlubit slušnou atmosférou.

Samotný „hrůzostrašný příběh“ je – jak už to ale u vyvražďovaček i grindhousů bývá - jednoduchý jako facka a skoro i tak rychlý. Takže se u něj sice nestihnete začít nudit, ale zato se připravte na zklamání z toho, že sotva se film rozjede, hned skončí. Každopádně je dobře, že se moudře rezignovalo na dialogy, které by tu stejně byly veskrze zbytečné a s největší pravděpodobností by jen přispěly k nechtěné komičnosti.

Luděk sám ze svého dílka moc nadšený není, což je v pořádku, protože nic si nenamlouvejme, opravdu nejde o žádné veledílo. Ale určitě by se tím neměl nechat odradit od další tvorby. Žádný učený z nebe nespadl a točit se člověk naučí jen točením.