Je slunečný letní den, ptáci švitoří a vítr si pohrává se sytě zeleným lesním porostem. Je to ale falešná idyla, která vzápětí končí (pomyslným startovním) výstřelem. Ze zeleně se vynořuje zchvácený muž a běží lesem jako o život. Jakmile se jen na okamžik zastaví, aby popadl dech, nebezpečně blízko exploduje další výstřel. Ne on neběží jako o život. On běží o život. A celkem logicky je … vyděšený.
Z obou trajlerů na Running scared jsem byl nadšen a to tak, že jsem se ještě před premiérou kuriózně domluvil s legasem, že natočím sequel. Tedy ne že by ty trajlery byly kdovíjak úžasné. Ale když jsou pro vás amatérské filmy synonymem koncentrované nudy jako pro mne a pak narazíte na podobně slušně dynamickou upoutávku, co vás kopne rovnou do akce, která do posledního záběru nepoleví, minimálně zpozorníte.
Co mě ale jako wannabe scénáristu, kterému se šuplík nepříjemně plní nerealizovanými mnohastránkovými scénáři k akčním filmům, paradoxně zaujalo nejvíc bylo to, že trajlery surrealisticky neposkytovaly žádnou odpověď na pět základních otázek, na nichž stojí schéma honičkových filmů a sice kdo, před kým, odkud, kam a proč. Vyděšený utíká. Pointa? Nomen omen. Ha ha.
Ne, nebojte se, nepřišlo mi to vtipné, ale v té jednoduchosti je síla. Uvolňuje totiž prostor pro fantazii a různé interpretace (že by symbol civilizační úzkosti?) a na mě osobně ta premisa působila až existenciálně. Ano, stačí mi málo. A už bych se pomalu mohl dostat k filmu samotnému, že?
Skutečně – jak to má u honičkového filmu být – po pár úvodních záběrech začíná honička, která valí non-stop až do konce. Bohužel ale nijak zvlášť negraduje (nepočítám-li postupné přibližování -odhalování pronásledovatele), naopak je místy retardována. To když je hrdina nucen zpomalit, třeba balancuje na kmeni, běží do kopce nebo plave. Dost ruší, když se hrdina tu a tam střihem přenese z jednoho prostředí do jiného (zkratka je pěkná věc, ale kontinuita pohybu tu tak bere za své).
Krajně nešťastný mi pak přišel původní hudební podmaz, není špatný, ale měl být mnohem nadupanější.
Onen nomen omen je k mému zklamání pointou pouze trajleru a film má svou vlastní, jen takový černý vtípek na konci, který nám ozřejmí proč to všechno. To shledávám zcela v pořádku neb záminky k honičkám obvykle nebývají v chase movies nijak sofistikované, naopak čím jsou chatrnější, tím lépe, vynikne absurdita. Bohužel onen existenciální feeling je tím pádem pryč a zůstává jen jednoduchá vyvražďovačka, což zamrzí o to víc, že žádná další ze zbývajících zmíněných otázek zodpovězena není.
Další věc, co se k mému rozčarování vytratila, je titulní zděšení hrdiny. Sice běží jako šílený, ale vyděšený moc není, respektive jen málo záběrů to zdůrazňuje. Také mi chybělo, že ačkoliv pronásledovatel se k pronásledovanému celou dobu postupně přibližuje, vystřely ne a pořád stejně nevzrušeně práskají kdesi v lese, místo aby kulky hvízdaly hrdinovi kolem uší a zarývaly se těsně vedle něj. Bez čeho bych se rozhodně obešel je potom úsměvný úvodní starwarsovský titulek.
Verdikt: Nic originálního, převratného ani obzvlášť zajímavého, ale technicky to ujde a před očima vám to na rozdíl od mnohých jiných amaťáků proběhne tak rychle, že se ani přes nulový děj nebudete vysloveně nudit a pramálo uspokojivá pointa patří k věci.
Žádné komentáře:
Okomentovat