SEMIC-SLOVART - ZÁHADNÝ SPIDER-MAN: Legendy porevolučního comics boomu podruhé

Jediné, co alespoň trochu dokáže konkurovat mé lásce k filmu, je má láska ke comicsu. Konkrétně k superhrdinskému comicsu a ještě konkrétněji ke SPIDER-MANovi, s nímž jsem se poprvé seznámil na základce, kde mi kamarád dával číst ZÁHADNÉ SPIDER-MANY od SEMIC-SLOVARTU. Dodnes se slzou v oku vzpomínám na školní výlet na jaře 1993, který jsem celý strávil pohroužený do souboje Spider-mana se Svítící tykví v čísle 21 nebo jak jsem se na střední škole zesměšnil před celou třídou, když mě učitelka vyzvala, abych přečetl svou slohovou práci o Zlém duchovi nebo na mou a Martinovu rekonstrukci souboje Žabáka a Ropušáka na trampolíně v jedné britské zoo... a na vymýšlení vlastních superhrdinů, jejich dobrodružství a profilů, inspirovaných těmi z předposledních stran sešitů, které mi vydrželo do dneška ... Další střípek z mozaiky mého pohnutého dospívání je tu.

SEMIC-SLOVART

Bylo nebylo bratislavské vydavatelství SEMIC-SLOVART, československá filiálka předního francouzského vydavatelství Semic, vydávajícího jak domácí comicsy, tak oficiální překlady produkce Marvelu, DC a dalších. Éra Slovartu se datuje do let 1991-1994, kdy u nás pravidelně vydával širokou škálu comicsů v české a slovenské mutaci, od pulpáren CONAN BARBAR, FANTOM a TARZAN SE VRACÍ, přes hračkářské G.I.JOE a TRANSFORMERS a dětského NILSE HOLGERSSONA a GOLIATA až po humoristického GARFIELDA a RůŽOVÉHO PANTERA a další. Jeho zdaleka nejúspěšnějším, nejdéle vydávaným a tedy i nejpopulárnějším titulem byl ovšem superhrdinský ZÁHADNÝ SPIDER-MAN od Marvelu, kterého na český trh uvedl jako vůbec první a dodnes drží rekord v počtu jeho vydaných sešitů. Na rozdíl od mateřského Semicu, Slovart nikdy nevydal žádné domácí comicsy a jen okrajově pak vyprodukoval několik necomicsových publikací (samolepková a plakátová alba).

Zpočátku se Slovart úspěšně vezl na porevoluční vlně zájmu o comics a vesele rozšiřoval nabídku. Pro jeho produkci přitom byla typická špatná kvalita grafiky, tisku, barev a překladu, který se vyznačoval topornou doslovností, senilním skloňováním, uměleckou licencí i úplnými nesmysly a občas došlo i k takovému přehmatu jako když druhé číslo Záhadného Spider-mana vyšlo na Slovensku jen v češtině a u nás naopak jen ve slo- venštině. Ne každá další rozjetá comicsová řada Slovartu ale měla potřebný ohlas (navíc nasadil velmi nízké ceny), což spolu s rozdělením republiky a trhu, které zkomplikovalo a prodražilo distribuci u nás, vedlo přes postupné zdražování, nabízení zlevněných starších titulů a omezování bohaté nabídky až ke krachu vydavatelství.

ZÁHADNÝ SPIDER-MAN

„Vím, že mě tam venku neslyšíš, ale zbytečně ztrácíš čas! Zjistíš, že ani tvá neuvěřitelná síla si neporadí s tímhle oknem! Je vytvořeno ze speciálního vyztuženého plastiku! Musel bys udeřit silou rovnající se střele z minometu, abys ho mohl aspoň...škrábnout!“

Záhadný Spider-man provázel Slovart od samého začátku až k jeho hořkému konci a dnes jeho 34 čísel a dva čtyřsešitové výběrové speciály z prvního ročníku platí (jako vše od Slovartu) za sběratelské kousky dražené na internetových aukcích za několika- násobně vyšší ceny (první číslo jsem nedávno pořídil za desetinásobek). Slovart je vyzobal ze základní a nejstarší spider-manovské řady AMAZING SPIDER-MAN konce 70. a první poloviny 80. let (první číslo ZH pochází z roku 78, poslední pak z 85) a dvou speciálů zvaných Annuals, přičemž v sérii přeskakoval jak se mu to hodilo (hned mezi prvním a druhým sešitem vynechal celých 27 čísel americké řady) a jednou se mu podařilo i prohodit spolu dvě čísla (28 a 29). Také s oblibou osekával příběhy táhnoucí se více sešity; ze dvou čísel věnovaných Spideyho památnému souboji s Juggernautem nám dopřál jen to druhé a první díl jsme museli oželet i u následující čtyřsešitové ságy o Brandově společnosti, Tarantulovi a Přízrakovi.


Potřeba zaplnit stránky, které v amerických issues zabíraly reklamy pak vedla Slovart k přidávání dalších příběhů rozdělených na dvě půlky (přičemž ten v prvním čísle s Championem/Pretekarem se ani nenamáhal dokončit, ačkoli dokončení anoncoval) nebo k zařazování krátkých uzavřených epizod, vesměs různých hříček (Nastal čas ničení!, Spideyho dlouhá chvíle) či kuriozit (v druhém čísle např. otiskl jeden z prvních Spideyho příběhů z roku 1963 ještě psaný a kreslený jeho duchovními otci Stanem Lee a Stevem Ditko). Výhodou rozdělování tří příběhů do dvou sešitů bylo, že čtenáři získali tři příběhy za cenu dvou, nevýhodou, že tak vždy přicházeli o jednu obálku a například z výše zmíněné čtyřdílné Brandovy ságy k nám kvůli zkrácení o jeden díl a zařazení špatné obálky u čísla 14 doputovala dokonce jen jedna.


„Jestli si myslíte, že míním udělat nějaký otřepaný vtip o tom, jaký jsem sekáč…tak se nemýlíte. Vůbec se nestydím.“


Co se týče proměn českého vydání, série jednou změnila formát (od čísla 9 je trochu větší) a dvakrát mírně podražila (začínala na 19,- Kčs, od devítky stála 22,- a od osmnáctky 25,-). Počínaje třináctkou se v sešitech začala objevovat LISTÁRNA honorující otištěné dopisy čtenářů 50 korunami, k níž od šestnáctky přibyly PROFILY postav z Marvel Universe na předposlední straně (podobné vycházely i v Barbaru Conanovi), doplněné o různé zajímavosti jako seznam Deset nejcennějších komiksů vydavatelství Marvel Comics, seriál o zbraních superhrdinů či seriál Ze života Petera Parkera. Nebyl by to ale Slovart, kdyby nepokazil i to a tak v čísle 26 vykecal tajnou identitu (respektive jednu z mnoha tajných identit) Zlého ducha/Mátohy ještě před jejím odhalením v comicsu.


V tomtéž čísle odstartoval rovněž superhrdinský, ale narozdíl od Spideyho velmi temně laděný seriál PLÁŠŤ A DÝKA, v originále čtyřdílná minisérie z let 1983-84, kterou Slovart definitivně vyřešil problém s volnými stránkami. Plášť a Dýka debutovali v roce 1992 u Spideyho v sérii Spectacular a zahostovali si i v mnoha dalších marvelovských titulech, sami o sobě ale netáhli a skončili po pár číslech. Zařazení tohoto comicsu do slovartovského Spider-mana dodnes vnímám se smíšenými pocity. Není špatný (i když v pozdějších pokračovaních se toho moc neděje) a svou depresivností a drsností vytváří ke Spideymu zajímavý kontrast, ale já chtěl ve Spideyho sešitě prostě jen Spideyho a vždycky se na Pláště a Dýku díval jako na něco, co jen zabírá místo určené mému hrdinovi.


„Máš nějaký plán na ovládnutí světa, o kterém bych měl vědět?“


SCÉNÁRISTÉ

Většina sešitů Záhadného Spider-mana pochází z pera trojice scénáristů, z nichž každý má na kontě zhruba třetinu:

DENNIS O´NEILL (2-9) – několika cenami ověnčený scénárista a editor u Marvelu a DC je duchovním otcem Madam Web, Hydro-mana či pana Pincuse, Peterova otravného souseda hrajícího na banjo a mj. dopřál Spideymu nedobrovolnou sprchu ve slaném nálevu a sfúzoval Sand-mana a Hydro-mana do Marasta. Také má na svědomí několik Batmanů od Unicornu a údajně vymyslel jméno pro vůdce Autobotů, Optima Prima, z Transformers.


ROGER STERN (10-19) – se do comicsového průmyslu dostal v polovině 70. let se „třetí tvůrčí vlnou“ Marvelu (mj. do ní patřil i Frank Miller). Stvořitel mého favorita Zlého ducha/Mátohy je specialistou na pamětihodné masivní řežby jako ty s Juggernautem a s tandemy Kobra/Hyde a Tarantula/Přízrak a hned dva z jeho příběhů (Juggy, Hyde) se dostaly do výběru deseti nejlepších příběhů pavoučího muže Wizard Masterpiece Edition Spider-man: The 10 Greatest Spider-man Stories Ever.


TOM DE FALCO (19-27,29-31,34) – přivedl na comicsový svět Pumu a připsal si jak nezapomenutelný souboj Spideyho se Zlým duchem v jeho obrněné dodávce a souboj se Štírem, tak jeho trable se symbiontem a životní příběh Mary Jane. Ze všech tří jmenovaných tvůrců je se Spideym spojován nejvíc a patří k jeho nejpopulárnějším scénáristům, přičemž vytvořil silný tým s kreslířem Ronem Frenzem. V polovině 90. let se do série na čas vrátil.


BILL MANTLO – spolu s Edem Hanniganem se dělí o autorství Pláště a Dýky, kromě toho napsal i Retrospektivu, Speed Demona a Chůdaře.


KRESLÍŘI

Záhadného Spider-mana z valné části obhospodařili jen dva a sice:

JOHN ROMITA JR. (2-8,10-19) – syna jiného dvorního Spideyho kreslíře, Johna Romity Sr. netřeba dlouho představovat - sérii převzal roku 1980 od Keitha Pollarda a věnoval se jí do roku 1984 než ho vystřídal Ron Frenz. Nakreslil také většinu spider-manovských sešitů od Crwe (pocházejících ze série Peter Parker Spider-man Vol. 2) a v roce 2000 řadu Amazing úspěšně restartoval spolu s Michaelem J. Straczynskim.



RON FRENZ (19,20,22-27,29-31,34) – proslul právě díky své práci na této sérii v letech 1984-1986 s Tomem De Falco, s nímž hojně spolupracoval i mimo ni a mj. spolu vdechli život Spider-Girl. Po Frenzově odchodu byl Spidey nějakou dobu bez stálého kreslíře než si ho vzal v roce 1988 do parády Todd MacFarlane.







RICK LEONARDI (11,20,21) – kreslil Plášť a Dýku a pomohl vylepšit design Spideyho černého kostýmu, načrtnutého Mikem Zeckem v Tajných válkách superhrdinů.


TRIVIA

Desítka je jediné číslo vyplněné celé jedním kompletním příběhem. Spolu s pětadvacítkou čerpají z Annuals č. 16 a 18.

Ve třináctce najdete článek k Spideyho 30. jubileu a zmínku o tom, že James Cameron připravuje jeho filmovou adaptaci.

Na obálce amerického originálu šestnáctky ničí Chůdařův výstřel nápis s názvem comicsu.

Z comicsů na seznamu Deset nejcennějších komiksů vydavatelství MARVEL COMICS otištěném v sedmnáctce jsou tři spider-manovské.

Na konci devatenáctky Spider-man opouští Zemi, aby se zúčastnil tajných válek superhrdinů shrnutých ve stejnojmenné klasické marvelácké crossoverové minisérii. Slovart ji sliboval, ale nevydal.

LINKY

Moje zhodnocení a komentáře jednotlivých sešitů najdete www.comicsdb.cz, viz. link níže.

Linky:

Záhadný Spider-man na comicsdb.cz

Záhadný Spider-man na mém webu

ARÉNA: Legendy porevolučního comics boomu poprvé

Když jsem tak pěkně zavzpomínal na pubertu strávenou u videa, je načase zúčtovat i s comicsy, které mě v té době neméně zaměstnávaly a ovlivňovaly. Začneme relativně okrajovou ARÉNOU, po níž přijdou na řadu skutečné nostalgické pecky jako KOMETA a ZÁHADNÝ SPIDER-MAN OD SEMIC SLOVARTU.


ARÉNA

Po KOMETĚ (s níž měla totožnou cenu i rozsah, ale podstatně méně optimistický náklad 150 000 výtisků oproti komeťáckým nehorázným zaváděcím 250 000) druhý zásadní porevoluční comicsový magazín zaměřený na domácí tvorbu. Stejně jako její konkurentka i ARÉNA byla údajně připravována ještě za komančů coby přivýdělek úzce profilovaného vydavatele (PRESSFOTO), ale nakonec vyšla až po listopadu a dočkala se pouhých 5 čísel. V těch nabídla s Kometou srovnatelné čtivo (srovnatelné jak v dobrém, tak ve zlém, ostatně řada autorů - PECHAR/PETRÁČEK, MATĚJKA/KOCIÁN, HLAVSA, BALÁK - přispívala do obou magazínů) pro různé věkové kategorie a něco, na co se starší a životnější Kometa krutě vykašlala - publicistiku.

ARÉNA 1

Úvodní jurskoparkoidní ARÉNA v duchu předchozího seriálu dua PECHAR/PIŠTĚK Pavouk Nephila vycházejícího kdysi v Ohníčku sice kresebně nic moc, ale celkově ujde a postupně se rozjede. Strašlivě ilustrovaný text Jožina z bažin je snad zlý vtip, bohužel vtip ve všech dalších číslech zopakovaný. TROSEČNÍKY Z RA SUPER jsem měl ze všech arénních comicsů nejradši – odlehčený dobrodružný seriál se sympatickými postavami a příjemnou kresbou Miroslava Němečka. LUX A DELUX – dementnost pro děcka napsaná scénáristy Tří prasátek a nakreslená že by z toho jeden blil. MISTR LOOPING – vážný seriál PECHARA A PETRÁČKA (Stopař, Goro-Ochránce makaků, Sólo 2: Člověk zvaný Son) z prostředí islandského leteckého průmyslu, který oslavuje zlaté české ručičky, co se ve světě neztratí, je - vzdor tomu že v každém druhém díle havaruje nějaké letadlo (v prvním dokonce dvě) – přesně tak nezáživný, jak to zní. SMRT CESTOVATELE IBARRETY – tenhle (obvykle nudný) BALÁK podle Friče o cestovateli zavražděném indiány se mi kupodivu docela líbil. Bajka – po Jožinovi a Luxovi a Deluxovi do třetice trapného a příšerně kresleného. Publicistika – třístránkový suchopárný článek na téma comics a jeho historie od nástěnných maleb po první novinové stripy. Kapitoly slušného chování – nevtipná zbytečnost.

ARÉNA 2

Od druhého čísla se datuje tradice stupidních podúvodníkových stripů od různých autorů, zřejmě náhrada za bajku z minulého čísla. Jinak je vše při starém, jen se sem navíc podařila nacpat první půlka HLAVSOVY VAKCÍNY, která sice není ani zdaleka tak dobrá jako jeho delší Hlídač na Ikaru v Kometě, v podstatě je to opsaný béčkový akční film, ale jeho kresba se mi hodně líbí, obzvlášť jak kreslí ženské. Ekologický BALÁK je slabší, druhá a poslední publicistika se věnuje vlivu pulp fiction na comicsy.

ARÉNA 3

VAKCÍNA akčně končí (u miliardářova bazénu s piraněmi :) a místo Balákových jednohubek přebírají ucházející DVA ROKY PRÁZDNIN tandemu MATĚJKA/KOCIÁN (Křižáci v Kometě).

ARÉNA 4

VAKCÍNU střídá pěkně nakreslená, ale nic moc fantasy PŘÍZRAK čtyřlístkového veterána HAVELKY (Na hradě Kulíkově, Polda a Olda) a KARLA ZEMANA (Stopou velkého Tora v Kometě).

-----------------------------------------------------------------------------------------------

ARÉNA 5

Poslední Aréna. Narozdíl od Komety, která to ke konci křečovitě lepila Vinetouem, tady kromě znatelně sníženého nákladu a toho, že přehled comicsů v příštím čísle na zadní straně (poprvé) ustoupil ilustrovanému písňovému textu, na utnutí nic neukazuje. Rozjeté seriály pokračují, aniž by se u nějakého v dohledu rýsoval konec a objevují se dva nové. Bez ŠAŠKA A KUCHAŘKY od BAPE (ábíčkový strip Eda a Béda) bych se obešel a HLAVSOVA ZÁHADA PLANETY GHAS je hrozně průhledná. Zajímalo by mě s kým z redakce ten člověk, co tak obludně ilustroval všechny ty písničky v Aréně, spal.

Semic Slovart - Kúp to

V rámci sběru materiálu pro můj připravovaný článek o slovartovském Spider-manovi jsem se o nějaké info obrátil mj. na starého pardála z ČSFD trona, o kterém vím, že je touto comicsovou řadou rovněž odkojen. Ten, jako fanatický blogger (komunikující s okolím už jen formou článků), zformuloval své vzpomínky do následujícího, nostalgií prosáknutého textu. Jako dík za jím poskytnuté informace a na oplátku za věci, co mi otiskl na svém blogu a v neposlední řadě proto, že jsem si stále nenašel čas sem něco napsat sám, to hážu sem.

Minule ma takto, ako si vykračujem internetovým vrakoviskom, sa odkiaľsi, predstavte si, radšej ani nechcem vedieť odkiaľ, ticho vykradol choze. Nemal som zbytočné otázky, navážajúce sa do jeho mäsiarskej zástery, ani som sa nepýtal, čo bolo na VHS, ktorú podával, výmenou za čierny kufrík z hadej kože, dvom urasteným ruským bratom, obďaleč čakajúcim v čiernej limuzíne. Keď ma uvidel (a vypol motorovú pílu), spýtal sa ma, čo viem o firme Semic-Slovart. Hovorím mu, nuž, choze, je to taká nostalgická záležitosť, že o nej viem vlastne veľké... Ale niečo ti pozisťujem a dám ti do týždňa a dňa vedieť. Ako to už chodí, informácie som nezohnal. Ale článok áno.

Pamätám si to čoraz hmlistejšie. Stojím s rodičmi pri piešťanskom Priory, vonku kosa jak sviňa, možno áno a možno nie spôsobená decembrovým počasím, chystáme sa s množstvom igelitiek na návrat do Tortugy, na preplnenom parkovisku nás čaká verná bledomodrá Škoda 100, ktorú sme o dvadsať rokov neskôr zničili pri havárii - míňajú nás početné rodiny s bonami, nahodené v teplákových súpravách a šuštiakových súpravách. Ja však ešte nechcem ísť domov, obďaleč ma zaujal od zimy sa trasúci ujo predavač. Pouličný kolportér. V očiach sa mi rozsvietili ohníčky. Čo to tam predáva? Vyliezam mame spod sukne a kráčam zhypnotizovane dopredu. Otec na mňa kričí, aby som si od nikoho nič nebral, ja by som si v tej chvíli však zobral všetko. Ten ujo totiž nepredáva len tak nejaké časopisy; jeho rozkladací pult je plný farebných komiksov od výmyslu sveta (Thorgal, Funky Koval...).

Neverím vlastným hnedým očiam. Vstupuje do mňa vzrušenie, len ťažko porovnateľné so stratou venčeka o dvadsaťdva rokov neskôr v novomestskom priváte. Toľko druhov komiksov! Komiksy české aj poľské, malé aj veľké, farebné i čierno-biele, naivné a hrôzostrašné. Odvtedy som toho mladíka už nestretol. V tej chvíli mi to ale bolo jedno. Vracali som sa z mizerných Piešťan, auto hučalo ako sa na Kilečko patrí, na sklá dopadal studený decembrový dážď, mne však bolo teplo na srdiečku. V nežných rúčkach som držal komiksy.

Za tie roky sa z komiksov nestala moja Nemesis, naposledy som si kúpil výborný počin Radima Kočandrlea - „Dracula, Skutočný denník Jonathana Harkera“... a to už je smutný rok, rok a pol dozadu. Napriek tomu sa dá vzťah, ktorý ma ku komiksom púta a zrejme už vždy pútať bude, pomenovať láskou. Kto múdry povedal, že lásku možno cítiť len k cudzím ľuďom? Možno ju predsa pociťovať sám k sebe a k hmotným statkom. Ako sú komiksy. V detských a dospievajúcich rokoch som sa stával čoraz bohatším majiteľom rôznych komiksov, len máloktoré (napríklad jedinečné slovenské Bublinky) si však presekali cestu k môjmu srdcu tak rázne, ako tie z dielne firmy Semic-Slovart.

Semic-Slovart sa na našom (vtedy ešte česko-slovenskom) trhu objavil „Záhadný Spider-Man“ s obálkou, ktorú ste si proste museli kúpiť. Pamätám, že som sa práve vracal zo základnej školy, kde ma úspešne šikanovali, preto pre mňa bolo povzbudzujúce utekať do iných svetov. Alebo to vlastne bolo skôr inak, pretože Natália Nothombová tvrdí, že prostredníctvom umenia (za ktoré sa komiksy akiste pokladať dajú, otázkou je, či spadajú pod beletriu) neutekáme z reality, ale naopak, pozeráme jej trúfalejšie do očí. Nech to znie pre hlupákov akokoľvek naivne, komiksy dokázali odjakživa zhmotňovať ľudské strachy, obavy a vôbec, emócie všetkého spektra, účinnejšie a akosi „ikonickejšie“, ako kniha alebo film - v Spider-Manovi, hoci pôsobil z obrázkov snáď trošku detinsky, boli zastúpené naprieč rokmi mnohé závažné medziľudské vzťahy. Častokrát s nie práve najšťastnejším koncom. Ak vám niekto povie, že komiks je o poskakovaní chlapa v priliehavom latexe naprieč budovami, stali ste sa obeťou zavádzania.

Prvý zošitok, práve naň pozerám a takmer nenesie známky hojného používania, stál devätnásť KČS a mal tridsaťštyri strán. Bratislavské vydavateľstvo Semic-Slovart ho vydalo v roku 1991 v preklade Anny Pokornej a pod drobnohľadom pána Juraja Hegera, miestom tlačenia sa potom stala Banská Bystrica. Niekedy zo srandy hovorím, že tento kus predám za desaťtisíc korún.

Hoci sa Semic-Slovart nevyhol ani pôvabným omylom (druhé číslo u nás vyšlo v českej mutácii, kým u bratov Čechov, myslím, v slovenskej), Spider-Man si získaval čoraz viacej popularity. Rodičia boli zhrození vysokou cenou, ktorá sa už niekde okolo čísla osem zvýšila na strašných dvadsaťdva KČS. Deti však nevedeli prestať. Ja sám som sa stal obeťou časového obdobia, kedy nebolo v rodine nazvyš dvadsaťdva korún a tak mi cirka desať dielov z tridsaťštyrikusovej edície nenávratne ušlo.

Pozor, Semic-Slovart, to však (ani zďaleka) nebol „len“ každý mesiac sa nad mestom na pavučinách hompáľajúci Záhadný Spider-Man. To bol aj na mladšie publikum orientovaný Ružový panter. Odvtedy sa mladšie ročníky, ak si omylom pozrú taký starý film ako je Ružový panter s Petrom Sellersom, čudujú, prečo sa Ružový panter volá diamant. Ďalšou zložkou firmy bol pochybný komiks New Kids on the Block. Pamätáte si časy na začiatku 90. rokov 20. storočia, keď bola táto chlapčenská americká skupina nesmierne populárna, vyvolávajúc u dievčat a ich vyholených pukáň snáď ešte väčšiu hystériu, ako Mr. T u chlapcov a ich neskúsených penisov? Komiks New Kids on the Block sa u Semic-Slovart dočkal i samolepkového albumu (160 nálepiek), ja sám som sa stal dočasným majiteľom jedného komiksového čísla, ale rýchlo som si po dohode so smetiarskym košom uvedomil svoju chybu Dnes by som to bral ako úžasnú komiksovú bizarnosť.

Ďalším obchodným artiklom Semicu bol Goliat, už vyložene detsky orientovaný projekt o dobrodružstvách pôvabného chlapčeka z Doby kamennej s kamennou sekerou. Chcel som byť ako on. Aby sa odrastenejší čitateľ stal definitívne závislým na Semic-Slovart, prišlo vydavateľstvo v roku 1992 s Fantómom (dočkajúceho sa nešťastného sfilmovania s Billym Zaneom), temne záhadným ráznym hajzlom v modrom kostýme, ladeným do mystických dobrodružstiev, sledovaných vystrašenými miestnymi poverčivými dobrodružstvami. Fantóm však nebol nikým v porovnaní s brutálnym dvojmesačníkom Conanom. Semic-Slovart, to boli zároveň jedinečné edície: napríklad komiksové vydanie Terminátora 2. Stále sa myslelo však na deti, napríklad populárnym Nilsom Holgerssonom, známym skôr ako (vynikajúci) kreslený seriál. Následne vydavateľstvo pridalo Tarzana a namakané militantné bomby Transformers a G.I.Joe. Vydavateľstvo dýchalo s potrebami trhu a tak pri príležitosti Majstrovstiev Európy vo futbale vydalo takú nezaujímavú vec, ako samolepkový album EURO´92. Neskôr sa vydalo na nezmapovanú pôdu ilustrovaných publikácií („Zázraky prírody“) a plagátových publikácií („Dinosaurus“). Svojho času na tom v Semic-Slovart boli tak dobre, že ak vám v Listárni uverejnili list, poslali vám zaň päťdesiat korún.

Najobľúbenejším však od začiatku od konca bol Záhadný Spider-Man. Vydavateľstvo svoje deti vysielalo do sveta pravidelne, niektoré raz mesačne, iné raz za dva mesiace, podľa druhu. Mohli ste si podľa nich nastavovať stolný kalendár. Semic čitateľom ponúkal zároveň jedinečnú možnosť dokúpiť si staršie časti. Za deväť korún. Kde tie rána sú.

Semic-Slovart zároveň začal komiksovú osvetu medzi svojimi čitateľmi. Pravidelne sme sa dozvedali „životopisy“ najslávnejších i menej slávnych záporných i kladných hrdinov z viac než len bohatého sveta komiksovej americkej spoločnosti Stana Leea Marvel Comics, z ktorej, samozrejme, Záhadný Spider-Man pochádzal. Dozvedeli sme sa, ktorí z nich je najväčším silákom, kto akou zbraňou disponuje... Keď Sam Raimi Spider-Mana sfilmoval, ani na okamih si nezískal moje srdce. Pekné počítačové efekty, šušula Dunstová a dobré akčné scény. Raimiho trilógia mala všeličo. Srdce ale rozhodne nie. Listovaním starými komiksami sa tým len usvedčujem.

Potom prišiel koniec. Nie okamžitý. To bolo najhoršie. Stali sme sa svedkami pomalého, dlhého a vyčerpávajúceho umierania. Cena za výtlačok sa zvýšila. Jednotlivé tituly postupne odchádzali do zabudnutia a nepriaznivých ekonomických dôvodov. Otázky „plánujete nový titul?“ stratili zmysel. Ku koncu sa Záhadný Spider-Man musel o beztak skromný priestor tridsiatich strán deliť s druhým príbehom, našťastie veľmi zaujímavým Cloakom a Daggerovou. Kvôli stratovosti bolo osemnáste číslo Conana posledným. Vychádza už len Záhadný Spider-Man. Ešte stále sa drží, ale... Stáva sa z neho dvojmesačník. V roku 1994 vyšiel posledný Záhadný Spider-Man. Číslo 34. Zhruba odvtedy milujem komiksy a nikomu nedokážem (a nemám najmenší záujem) vysvetliť, prečo.